Já si jen dovolím postupně Vám předat všechny zkušenosti, které jsem s touto novou králičí zábavou získala.

Nejlepší věk kdy začít s králičím hopem jsou 3 až 4 měsíce věku králíka. Jsou v tomhle věku velmi zvídaví a snadno se učí novým věcem.
S mladšími zvířaty, než 3měsíčními, raději moc necvičíme. Ještě nemají dostatečně vyvinutou kostru na nějakou větší zátěž.

Starší zvířata můžeme začít učit bez problémů, pokud to jsou zvířata zvyklá kontaktu a přátelské manipulaci s člověkem. Již jsme začali učit i mnohem starší králíčky, s ročními zvířaty začínáme skákat celkem běžně. Dokonce jsme měli ve výcviku 3letou samici beránka a skákání ji začalo velmi brzy bavit. Byla to však samička bytová, hýčkaná od svých dětí.
Se zvířaty, která bychom vzali na skákání z venkovní králíkárny, budeme mít na začátku mnohem více práce. Nic však není nemožné a s dostatečnou trpělivostí jistě překonáme všechny počáteční problémy. (Podotýkám, že zdraví králíčci se dožívají cca 9-10 let věku.)

Základní socializace a navázání dobrého vzájemného vztahu mezi člověkem a králíčkem je pro začátek výcviku to nejdůležitější, dokonce důležitější než přímo věk zvířete. A proto tedy první moje rady budou směřovat přímo k dobré komunikaci s vaším králíčkem.
Když si nového králíčka (obvykle dvouměsíčního) přinesete domů, nechte ho několik prvních dnů zvykat na nové prostředí. Radím na začátku ani nevyndávat zvířátko z klece. Necháme králíčka zvykat na nové pachy a zvuky naší domácnosti. Teprve, když vidíme, že se sám zajímá o dění kolem sebe, hrne ke dvířkům klece a chce se s námi očichávat, (což u některých zvířat je již druhý den, u některých za týden) začneme ho opatrně vyndávat z klece (nebo mu jen tak necháme otevřená dvířka), pouštíme ho po bytě, případně mu nabídneme nějaké pochoutky, které by utvrdili náš vzájemný vztah.
Jako pochoutky můžeme použít plátky ovoce (jablka, hrušky) nebo zeleniny (mrkev), plátky zelených listů, nebo jogurtové, ovocné či vitaminové bonbónky, zakoupené ve specializovaném obchodu. Nápaditosti se meze nekladou a každému králíčkovi chutná něco jiného. Jen musíme mít na paměti, že se nejedná o krmení, ale o pochoutky, které by ve větším množství mohli způsobit zažívací potíže. Zvláště u zakrslých plemen musíme být velmi opatrní.
Stejný postup musíme dodržet i se starším nebo „venkovním“ králíčkem. Různé pochoutky, které mu dáváme, kdykoliv přijdeme do králíkárny, mazlení se zvířetem, laskavá manipulace s ním, vyndavání z kotce, přenášení a klidná mluva… to jsou všechno nástroje, které by měly vašeho vybraného králíčka přesvědčit, že s vámi je mu dobře a je v bezpečí, ať se kolem děje cokoliv.

Když máme pocit, že z králíčka je náš kamarád, přistoupíme k počátkům výcviku. Nejprve naučíme králíka chodit v postroji. Postroj je velmi důležitý – jednak slouží jako udidlo u koně, když králíčka řídíme na skokovém parkuru, jednak slouží jako zabezpečení zvířete, kdyby se něčeho polekalo, aby samo sobě něco neudělalo. U začátečníků postroj velmi oceníte.
Postroj králíčkovi musíme nasadit tak, aby jej neškrtil, ani aby mu nebyl příliš volný (aby se do něj králíčkovi v běhu nemohli zaplést tlapky). Ideální je, když pod nasazený postroj vsuneme bez problémů jeden či dva prsty. Pokud cvičíte více králíků, pamatujte, že každý by měl mít svůj vlastní postroj. Cítí z něho totiž svůj pach. V cizím jsou králíci velmi nervózní.

Dobrý postroj je jedna z nejdůležitějších pomůcek pro výcvik králičího hopu. Nejlepší jsou postroje pro sportovní králíky, mají malou karabinu a celkově jsou vylehčené. Mají delší vodítko - cca 2,5m dlouhé, často i delší. Pro snadné nasazení se postroje zapínají rychle zapínacími přezkami, pásky mají upravitelnou délku, aby postroj dobře seděl. Pokud ve vašem okolí ve specializovaném obchodě tyto postroje neprodávají (v našich zemích není tento sport až tak zavedený, jako třeba v Dánsku či Švédsku), můžeme si vypomoci postrojem na kočky a delším lehčím vodítkem na psa.

Když svému králíčkovi postroj správně nasadíme a postavíme jej na zem. Vezmeme do ruky vodítko a čekáme na reakce králíčka. Nejčastěji zůstane stát a odmítá se hýbat. V tom případě jej necháme v klidu a trpělivě počkáme, až začne sám jevit snahu někam popoběhnout. Platí zde zásada (jsme v začátcích!), kamkoliv jde králík, jdeme i my. Nikdy králíčka na postroji nikam netaháme! Není to pes! Pokud jej chceme někam nasměrovat, stoupneme si mu za zadní nohy a počkáme, až vyrazí sám správným směrem. Pokud nechceme, aby někam šel, jednoduše ho tam na vodítku nepustíme.
Pokud je náš králíček „plašan“ a začne se na vodítku vzpínat, musíme zachovat klid. Opatrně jej zvedneme ze země a uklidníme ho (hlazením, laskáním, hlasem). Teprve klidné zvíře opět postavíme na zem. A necháme ho, aby se pohybovalo samo. Pokud se králíček opět splaší, musíme postup opakovat, dokud se zvířátko nepřestane bát a nezačne se na postroji chovat klidně.
Tímto způsobem musíme postupovat i u starších zvířat, která obvykle na nasazení postroje reagují mnohem výbušněji, než zvířátka mladá.
Na zvíře nikdy nesmíme být hrubí, ani kdyby nás k tomu svým chováním vybízelo. Vaše ruce musí být vždy pro zvíře zdrojem pohlazení a příjemných pocitů. Pokud tuto zásadu jednou porušíte, bude si to králík navždy pamatovat a další výcvik si velmi ztížíte.
Teprve tehdy, když se v postroji králíčci pohybují s jistotou, můžeme je začít učit skákat.